Zdravím všechny čtenáře Žamberských listů.
Momentálně sedím v kajutě malé plachetnice na Hořejším jezeře, která patří mé host rodině, a přemýšlím, co by vás tak mohlo zajímat.
Mé články budou v budoucnu vypadat tak, že v jedné části stručně popíšu, co se v mém životě děje, a v druhé se zaměřím na nějaké konkrétní téma a rozeberu ho více dopodrobna.
Začnu tedy tím, co se událo od posledního článku. Nebylo to nic zvlášť převratného. Rozběhl se školní rok a já si užívám každý školní den, protože jsem si vybral zajímavé a zábavné předměty. Krom toho si začínám zvykat na jazyk, mentalitu a celkově na všechno.
Vyzdvihnu dvě věci z předchozích dvou týdnů. Jedna z nich je zápas amerického fotbalu, který jsem navštívil jako fanoušek a byl velmi příjemně překvapen jeho atmosférou, a druhá je tento víkend, který trávím se svou rodinou na plachetnici.
A teď už nebudu zdržovat a pustím se do prvního tématu mé nové rubriky, a tím bude JÍDLO.
V první řadě se chci omluvit všem kuchařkám ze školní jídelny, jestli jsem si někdy stěžoval na to, co jsem dostal na talíř. V žádném případě se to totiž nedá srovnávat s tím, co dostáváme v jídelně na místní střední škole. Většinou je totiž výběr následující: burger, pizza a potom něco podezřelého, co nedokážu zcela zařadit.
Studenti Rice Lake High School mají také možnost jít se o obědové pauze najíst někam do města. Většinou je to ale také podnik, jehož menu tvoří burgery, pizza, sendviče s hranolkami, případně mexická kuchyně.
Obecně tedy tak jím velmi nezdravě a především hodně, za což si ale můžu sám. Lehce se obávám okamžiku, až se někdy v blízké době postavím na váhu.
Abych si ale jenom nestěžoval, tak musím říct, že můj host táta Sheane je výborný kuchař a jídlo, které vaří on, je vždy vynikající.
Přeju všem hezký den a ozvu se opět za dva týdny.
František Hebr