Týden s týdnem se nám sešel (cítím povinnost se omluvit za takové klišé, ale dochází mi
inspirace na úvody) a opět se s vámi podělím o některé postřehy z mého života za velkou
louží.
Než se k tomu dostanu, chtěl bych poděkovat za ohlasy, které se ke mně dostaly od
čtenářů. Byl jsem lehce překvapen, že tyto moje počiny opravdu někdo čte, a že někoho
dokonce i baví.
Blížím se pomalu, ale jistě ke konci prvního termu, což mimo jiné znamená, že se mi změní
rozvrh předmětů. Dalších devět týdnů budu mít dva nové předměty-muzikologii a současné
problémy, pokračovat budu ve španělštině a keramice.
Odbyl jsem si tu také Halloween, což je pro naše končiny svátek lehce netradiční a který je
tu vnímán o dost jinak. Osobně jsem jeho atmosférou nebyl nijak zvlášť zasažen, ale naplno
si ho užili moji dva malí bráchové.
Další typický americký zážitek, který jsem absolvoval, byl lov hus, který probíhal asi tak, že
jsem vstával v šest hodin, což je pro mě zapovězeno obzvlášť o víkendu. Zalehli jsme na
kukuřičném poli a po hodině mrznutí se našemu sousedovi podařilo střelit jednu kachnu.
Potom můj host bratr prohlásil, že je mu zima, bolí ho záda a chce domů, a protože jsem
sdílel jeho pocity, ač mi to hrdost nedovolila říci nahlas, nabídl jsem se, že ho dovedu domů.
O nic jsem ovšem nepřišel, protože můj host táta a soused se po dvou hodinách vrátili s
prázdnýma rukama.
Téma, které jsem vybral pro toto číslo, je sport na střední škole. Tato volba nebyla náhodná,
přímo se vztahuje k úspěchu našeho fotbalového týmu, který postoupil do celostátního finále
a se kterým pojedeme tento víkend do Milwaukee hájit barvy naší střední školy.
Sporty jsou tu rozděleny do tří období. Na podzim je to například americký fotbal, fotbal,
dívčí volejbal, dívčí tenis. V zimě basketbal, dívčí basketbal, sjezdové lyžování a lední hokej
a na jaře baseball, golf a atletika, možností je ještě víc, ale vybral jsem pouze ty
nejzajímavější.
Tréninky jsou každý den a do toho ještě zápasy, které jsou buď v týdnu nebo o víkendu.
Další pro mě zajímavá věc je, že na zápas se přijde obvykle podívat poměrně dost diváků.
Já jsem totiž zvyklý z FC Jablonné na publikum, které sestává z několika málo rodičů a
kamarádů. Tady, tím že se všechno odehrává na školní úrovni, přijde na fotbalový zápas
odhadem kolem 150 lidí. Na zápas amerického fotbalu to může být i dvojnásobek.
Celkově se mi tento koncept zamlouvá a oceňuji, že spolužáci se chodí navzájem
podporovat. V příštím čísle vám přinesu informaci, jak se nám dařilo v celostátním finále a
dost pravděpodobně budu už mít taky po prvním basketbalovém tréninku, to je totiž můj
zimní sport.
Děkuji vám, že jste mi věnovali pozornost a přeji vám jen to nejlepší.
František Hebr
