Týden se s týdnem sešel a pro mě to znamená, že musím napsat další ze svých postřehů o
svém “Americkém snu”. Ač nám konečně přišly jarní měsíce, tak se teploty stále pohybují
poměrně hluboko pod bodem mrazu a sněhu spíše přibývá než naopak.
Jak tak přemýšlím nad uplynulými dvěma týdny, tak musím konstatovat, že se toho událo
poměrně dost. Byli jsme na zápase NBA v Minneapolis, což byl velmi zajímavý zážitek. Také
jsem se zúčastnil místní varianty Jizerské padesátky, naštěstí tedy jen jako divák. To však nebyl
případ mého host táty Kyla, který se podle svých slov neuváženě přihlásil a společně s přibližně
5000 dalšími lyžaři tento závod úspěšně dokončil.
Z dalších událostí bych snad už jen dodal, že nám skončila basketbalová sezona a přibližně za
týden jí vystřídá atletická, takže pokud se vám už neozvu, bude to znamenat, že jsem doplatil
na své rozhodnutí běhat dlouhé vzdálenosti.
Za dnešní téma jsem si zvolil, filmy, pohádky, hudbu a podobně. Upřímně nevím, jak bych tyto
termíny měl zařadit pod jedno nadřazené slovo.
Dopředu jsem věděl, že moje znalosti americké pop kultury nejsou z nejrozsáhlejších, ale až po
příjezdu jsem zjistil, jak vážné mezery mám. A tak se snažím pomalu dohánět ty americké filmy
a pořady, které jsou považovány za kultovní. Vytvořil jsem si tak jakés takés povědomí o
zásadních dílech hollywoodské i nehollywoodské kinematografie.
Jiný příběh jsou ovšem pohádky. Tím, že jsem nevyrůstal ve stejné zemi jako moji kamarádi,
tak jsem absolutně vyřazen z diskuze, když dojde řeč na oblíbené televizní pořady jejich dětství.
V tomto konkrétním případě se však ani nehodlám pokoušet o dohnání tohoto nedostatku.
Poslední kategorií je hudba. V tomto případě jsem byl poměrně sebevědomý, neboť moje drahé
sestry mě už několik let zahlcují vyžádanými i nevyžádanými informacemi ze světa rockové
hudby. A je pravda, že ve většině případů mi tento solidní základ stačí. Ne však při
konverzacích na toto téma s mým host bratrem Nolanem, který je posedlý hudbou všemožných
žánrů a období. Tím se tedy rozšiřují mé znalosti i v tomto odvětví.
Ještě se stručně zmíním o tom, co mne čeká během jarních prázdnin. Moje teď už bývalá host
rodina mě pozvala na dovolenou, která s stává z návštěvy Las Vegas, města hříchu a
národního parku Zion. O tom vám ale budu referovat v dalším čísle.
Teď už se s vámi rozloučím a přeji všem veselou mysl v těchto pro Evropu neveselých časech.
