Váš zahraniční zpravodaj vás zdraví ve svém předposledním článku. V posledních dvou
týdnech se nám teplota z hodnot okolo nuly konečně vyšplhala k 20 stupňům, občas
dokonce i více, což je určitě vítaná změna.
Krom toho si žiju poměrně běžný život, například jsem byl v Duluth, což je město u Hořejšího
jezera, s mou třídou outdoor adventures jsme začali rybařit, v čemž mám i přes svou
zoufalou neznalost překvapivý úspěch.
Také jsem absolvoval státní finále v sólovém zpěvu, kde jsem reprezentoval Českou
republiku skladbou z Biblických písní od Antonína Dvořáka, kterou jsem ke svému vlastnímu
překvapení objevil v písních, které byly pro tuto příležitost na výběr, a řekl bych, že jsem to
zvládl poměrně se ctí.
Tím, že toto je jeden z mých posledních článků, se cítím dostatečně zkušený na to, abych
porovnal americký a český vzdělávací systém.
Z toho, co jsem poznal z několika málo náročnějších hodin, které jsem měl, můžu říci, že
náročnost je na trochu nižším stupni než na našem gymnáziu. Musí se však brát v potaz to,
že ve třídě mohou být jak snaživí žáci, kteří mají v plánu jít na vysokou školu, tak ti, kterým
škola až tak nejde, nebo je zkrátka a dobře nezajímá.
Potom je tu faktor toho, že si žáci mohou vybrat z široké škály nejrůznějších předmětů,
doslova od keramiky, přes obrábění dřeva až po mytologii. Zároveň však mají jisté
požadavky při volbě vysoké školy, takže se pro ně nepříjemným hodinám stejně nevyhnou.
Je samozřejmě náročné, když máte nenáviděný předmět každý den a ještě trvá hodinu a půl.
Já osobně bych preferoval kombinaci, kdybychom měli u nás větší možnost volby a
zaměření, ale na druhou stranu mi přijde lepší, když není každý den stejný.
Zároveň bych rád dodal, že veřejná vysoká škola není vůbec špatná záležitost. Když si totiž
představím, že bych se měl zadlužit na deset let potom, co jsem dokončil vysokou, v
případě, že mi finančně nepomohou rodiče, mi přijde poměrně děsivá. A skutečnost je
taková, že někteří studenti něco takového musí udělat, pokud chtějí dosáhnout vyššího
vzdělání.
Závěrem bych rád dodal, že jsem moc vděčný, že jsem si něco jako americkou střední školu
mohl vyzkoušet. Budu se na vás těšit v mém posledním příspěvku za dva týdny.
František Hebr
