Vážení čtenáři,
jak už Aleš zmínil v minulém článku, jmenuji se Matěj Mlynář a stejně jako on budu následující rok s vámi sdílet zážitky z našeho života v sesterském městě Rice Lake ve státě Wisconsin ve Spojených státech amerických.
I moje cesta za velkou louži, stejně jako Alešova, odstartovala 20. srpna v 6 hodin ráno na terminálu 2 letiště Václava Havla v Praze. Po rozloučení s rodiči jsme se s Alešem vydali na cestu do Minneapolis, kterou jsme po přibližně 13 hodinách letu a přestupu v Amsterdamu úspěšně zvládli. Přivítání v USA vám již popsal Aleš – na letišti nás čekala Alešova hostitelská rodina. Po dvou hodinách cesty (a jedné dobré večeři) jsme pak dorazili do Rice Lake. Následovala krátká projížďka městem, a pak mě Alešova hostitelská rodina Kucko odvezla k mé americké rodině Durand. Přivítali mě moji američtí rodiče Kari a Jason. Já, v ČR jedináček, mám teď v USA pět sourozenců – Bryce, Austina, Bo, Courtney a Bretta. Přivítání v mé nové americké rodině bylo velice milé. Společně s mými americkými rodiči a se čtyřmi z pěti sourozenců jsem svůj první den v USA zakončil u táboráku na zahradě jejich domu na kraji jezera. Je to krásné místo a výhled na jezero je úžasný.
Další den jsme se společně s přáteli mých amerických rodičů vydali na výlet do přírody. U nás by to byl výlet pěší, zde se jednalo o „turistiku“ v terénních autech. Při cestách skrz lesy jsem si mohl prohlédnout zdejší nádhernou americkou přírodu. Hodně se podobá té naší české, ale současně vnímáte, že je v detailech docela rozdílná. Naši několika hodinovou velmi zábavnou cestu přírodou ukončilo až stmívání a my se vrátili zpět domů.
Další zajímavý zážitek přišel první víkend v září. Společně s mou americkou rodinou a několika dalšími rodinami jejich přátel, jsem se vydal na prodloužený víkend na sever Minnesoty, do městečka Gilbert. Cestovali jsme a přebývali v typickém americkém obytném voze – představte si něco jako autobus, uvnitř vypadající jako skvělý hotelový pokoj. V Gilbertu nás čekaly projížďky v místním opuštěném železném lomu, v těžce modifikovaných terénních vozidlech, stavěných na překonávání velkých kamenů a jiných překážek. Ač se to nemusí na první pohled zdát, byl to velmi adrenalinový zážitek. Několikrát jsem se ocitl v úhlu, kdy jsem si myslel, že se vážně převrátíme. Večery na našem víkendu zpestřovala příjemná atmosféra kolem ohně, a něco, co jsem si přál jednou zažít – pozorování polární záře na obloze. Cestou zpět jsme přejížděli Velká jezera, konkrétně Lake Superior. Je krásné vidět místa, o kterých jsem se v zeměpise jen učil.
Ještě se teď trochu vrátím k prvnímu září, kdy začala škola. Pro nové studenty to byl začátek „nanečisto“. Provedli nás školou a seznámili s tím, jak to zde chodí. Mohli jsme si vyzkoušet náš rozvrh – rozvrh je vždy na tři měsíce, skládá se ze čtyř předmětů, které mají 90 minut a opakují se každý den. Já se pro svoje první tři měsíce rozhodl, i přes velmi bohatou nabídku předmětů, pro opravdu oddychovou variantu – úvod do manufaktury, správu databází, vaření a „outdoor adventures“. Myslím, že tahle sestava mi umožní na vše si zvyknout a přizpůsobit se novým podmínkám.
S pozdravem se s vámi loučím z Rice Lake, a můj další článek můžete očekávat za měsíc
Matěj Mlynář
