Vážení čtenáři, už jsem tady zase s mým dalším článkem. Tento měsíc se u mě nesl ve znamení přípravy na rodinnou dovolenou. S mojí americkou rodinnou na ni pojedeme na konci března. Pokud si pod pojmem dovolené představíte týdenní zájezd k moři a odpočívání někde na pláži, tak se mýlíte. Moje americká rodina má velmi v oblibě terénní auta, čímž touhle dobou už nakazili i mě. Takže naše dovolená bude znamenat zájezd na západ USA, do státu Utah. Tam budeme týden projíždět místní národní parky, což si myslím, že bude zábavnější než nějaká tradiční dovolená. Ale abych se vrátil k těm přípravám na naši dovolenou. Nejedná se jenom o balení kufrů, ale hlavně o dokončování oprav a úprav přívěsů, terénních a tažných aut. Při přípravách na dovolenou, jsem si tady vyzkoušel při opravách aut snad úplně všechno, od výměny světla až po výměnu ozubených kol v diferenciálu. Jak jste již jistě pochopili, nebudeme cestovat letadlem. Celou cestu do Utahu, která je skoro 2 200 kilometrů dlouhá, budeme absolvovat v autech. Cesta by nám měla trvat asi 21 hodin. Také si myslím, že by za zmínku stál jeden z docela výstředních přívěsů, který budeme brát s sebou. Je to skoro šestnáctimetrový celokrytý přívěs. Podle tohoto popisu se vám to nemusí zdát jako velké vozidlo. Ale ve skutečnosti je to kolos – vejdou se do něj 2 auta, a k tomu je ve předu ještě prostor na solidní dílničku.
Dále bych se s vámi chtěl podělit o celkem netradiční kulinářský zážitek. Se svou americkou rodinou jsem vyráběl sušené maso. Předtím jsem maso nikdy nesušil, hodně jsem o tom slyšel a docela jsem si to přál zkusit. Bylo to zajímavé, časově hodně náročné, ale užil jsem si to. Vyrobili jsme sušené maso několika „příchutí“, některé pro mě zcela neznámé.
Ještě bych se rád zmínil o škole, hlavně o jednom z mých předmětů. Jsou to „základy inženýrství“. Je to zatím asi nejzábavnější předmět, na který jsem se zatím za dobu celého svého pobytu přihlásil. Jedná se o docela netradiční předmět, kde se věnujeme třeba obsluze různých přístrojů, které jsou nám k dispozici v místní technické učebně. Například jsme se věnovali 3D tisku, nebo obsluze laserové řezačky. Ale také jsme pájeli a zapojovali různé základní obvody. Pro mě bylo nejzajímavější programování. Bavilo mě natolik, že jsem se, za občasné pomoci našeho učitele, sebevzděláním posunul na úroveň obsahu předmětu „pokročilé inženýrství“. To je ale předmět, na který se však bohužel už nebudu moct přihlásit (můj odjezd se blíží). Musím říct, že tenhle předmět nám dává docela velkou svobodu uplatnit se v tom, co nás zajímá a baví.
Dále bych tady mohl tradičně zmínit počasí. Za uplynulý měsíc se nám lehce oteplilo. Měli jsme ale jednu výstrahu před sněhovou bouří. Podle předpovědí se zdálo, že to bude velká sněhová bouře, tak o ní mí spolužáci i někteří učitelé ve škole mluvili. Nakonec to nebylo tak špatné, napadlo „pouhých“ 20 centimetrů sněhu. O pár dní později pak přišel déšť spojený s mrazem. Na silnicích se vytvořil třícentimetrový led. V ranních hodinách bylo prakticky nemožné zastavit na takovém ledu auto jedoucí na silnici. Nevím, jestli jsem to už zmínil, ale tady je zvykem, že když jsou špatné povětrnostní podmínky (sněhová bouře, náledí….), tak je vyhlášeno školní volno. Během zimy se nám to zatím stalo celkem šestkrát, což se ale ještě může změnit.
Musím říct, že možnost být tady v Rice Lake, je výjimečná příležitost poznat nové možnosti a šance vyzkoušet si hodně neobvyklých a zajímavých věcí. Mám také velké štěstí, že mám tak skvělou americkou rodinu, se kterou se rozhodně nikdy nenudím. S těmito slovy díků bych se s vámi chtěl rozloučit. Za měsíc tady budu s dalším článkem.
Matěj Mlynář
