Dobrý den, opět vás vítám u mého pravděpodobně posledního článku o mém pobytu v sesterském městě Rice Lake.
Jako nejvýznamnější událost toho měsíce bych označil zdejší maturitní ples. V porovnání s naším “Maturiťákem” mi to připadá jako zcela jiná akce. Před oficiálním zahájení plesu se studenti jdou někam najíst. Někteří si zarezervuji pěknou restauraci, jiní skončí v místním fastfoodu, protože všechny restaurace byly už plné. V mém případě jsme večeřeli u jednoho kamaráda z naší skupiny. K večeři nebylo nic jiného než pravý americký steak s bramborovou kaší a zeleninou. Po večeři nesměla chybět aktivita, kterou si každý středoškolský kluk užívá, a to pořizování fotek. Samozřejmě k pravému americkému maturitnímu plesu nesměla chybět menší přehlídka aut. Dva z mých kamarádů přijeli v Chevroletu Camaro, akorát z dvou rozdílných let, jeden byl z roku 1987 a druhý z roku 2012. V druhém autě, cestou do golfového klubu, kde se ples konal, jsem se stal spolujezdcem. Samotný ples bych označil jako tu nejhorší část večera. Jedinou možností bylo tančení na parketu k muzice, kterou by ani ve špatném nočních klubu nehráli. K pití tam byla pouze voda s ledem, která nemá to kouzlo probudit mě v tanečníka, a tak mi zbylo pouze konverzování s lidmi z místní školy. Po třech hodinách byl konečně konec. Půlka účastníků se odebrala svou vlastní cestou a druhá do školní tělocvičny, kde se konala afterparty. Já jsem se zařadil do té první skupiny a společně s kamarády odjel do nedalekého “bunkru”, což je takové větší skladiště pro sněžné skútry, závodní auto, karavan ale nejpodstatnější pro nás bylo, že to je odlehlejší místo na posezení i s kulečníkem. Víceméně jsme tam strávili většinu celého večera, jelikož jsme tam byli od půlnoci do sedmé hodiny ráno.
Atletická sezóna mi skončila tento týden, proto mám mnohem více volného času. Pravděpodobně ho strávím v podobném stylu jako dříve, což znamená chození do posilovny a příležitostný kondiční běh. Pokud bych to měl shrnout, běh na dlouhé vzdálenosti byla ta nejhorší možnost, kterou jsem si mohl zvolit. Na druhou stranu jsem ale nenabral do amerického standartu a udržel si mojí váhu a vylepšil své kondiční schopnosti.
Ukončení střední školy pro maturanty je zde o týden dříve než pro všechny ostatní studenty, tedy v pátek 26. května. S oficiálním ukončením se také pořádá zdejší ceremoniál s proslulým promočním modrým oblekem a čepicí. Jsem zvědavý jak vysloví moje celé jméno, jelikož za těch pár měsíců už jsem slyšel více jak deset různých variant svého jména. Jedna z maličkostí, na kterou si zde musíte jako výměnný student zvyknout.
S touto poslední myšlenkou se loučím.
Aleš Hrdina
