Vážení čtenáři,
stejně jako vše jiné v životě, tak bohužel i můj pobyt v Rice Lake spěje ke konci, takže vás vítám u svého posledního článku ze svého pobytu.
Můj poslední měsíc byl poměrně nabitý. Jak už víte, moje americká rodina je velký fanda terénních aut. Na začátku měsíce jsem se tak s mou americkou rodinou jel podívat na víkendový festival, který se točil (jak jinak) kolem různých terénních aut a závodů. Probíhala zde například show „Monster trucků“, „Dirt rallye“ nebo závody aut ve šplhání po kamenech. Adrenalin, jak má být.
Také zde se jezdí na konci školního roku na výlety. Měl jsem šanci účastnit se dvou takových školních výletů. První výlet byl pro všechny absolventy (tedy pro studenty ukončující studium). Jeli jsme do vodního parku ve Wisconsin Dells. Bylo to zábavné, měli jsme přístup do celého vodního parku, ale i do přilehlého zábavního parku. Jen si člověk musí zvyknout na ty vzdálenosti – tam jsme jeli 5 hodin (a samozřejmě pak i zpět). Doprava byla zajištěna pohodlným zájezdovým autobusem, takže i naše pětihodinové cesty byly velmi příjemné.
Druhý výlet byl do historického muzea zaměřeného na II. světovou válku v Pacifickém oceánu. Navštívili jsme také přednášku tří veteránů z války ve Vietnamu. Prohlídka samotného muzea byla velmi zajímavá. Podrobně jsem se mohl seznámit s tím, jak II. světová válka probíhala v Pacifiku, což je téma, ke kterému se v Evropě, kromě hodin dějepisu, moc nedostanete.
Můj školní rok a mé studium zde vyvrcholilo slavnostním absolvováním. To je zde velká událost. Účastnilo se jí více jak 100 absolvujících studentů (včetně nás, „absolvujících“ zahraničních studentů), učitelé, rodiny studentů a přátelé. My, absolvující studenti, jsme měli typické „promovací róby“ a čepice se střapci. V následujících týdnech se pak konaly oslavy, kterou měl skoro každý absolvent, takže především o víkendech se doslova jezdilo z oslavy na oslavu. I moje americká rodina mi uspořádala krásnou „absolventskou“ oslavu, sešlo se asi 50 přátel a sousedů. Jsem moc rád, že jsem zde potkal tolik milých a srdečných lidí. Byl to báječný rok a nepopsatelná zkušenost.
Nakonec mé poslední meteorologické okénko. Zdá se mi, že jsem vás až příliš zahrnoval informacemi o mrazu a sněhu, tak dnes tedy něco zcela opačného. Máme zde horko, minulý týden jsme měli okolo 30°C. S vysokými teplotami přišlo i docela znatelné sucho.
A s tím bych se s vámi chtěl rozloučit. Jdu balit kufry a na viděnou opět v Česku.
-Matěj Mlynář