Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
dva týdny utekly jako voda a já se opět hlásím ze sesterského města Rice Lake.
Začnu jednou z významných událostí posledních dní a tím je Homecoming week (týden návratů). Pokud se mi podařilo správně pochopit, jedná se o tradici, jejíž hlavním cílem je trochu zavzpomínat. Tento týden je vždy doprovázen mnoha různými aktivitami. Například se přes celý týden žáci i učitelé převlékají podle témat. Jeden den do školních barev, další den jako Barbie a Ken. Jenom ve čtvrtek nebylo žádné téma pro kostým, ale měli jsme si naše věci přinést v čemkoliv, jen ne v batohu. Musím říct, že k vidění byly opravdu originální věci jako kufry, nákupní vozík, obal od kytary, malá komoda nebo dokonce kajak. Já jsem ne příliš originálně zvolila nákupní tašku, alespoň se mi s ní do schodů chodilo lépe než s lodí.
Kromě kostýmů se během oběda hrály hry, při kterých mezi s sebou často soupeřily jednotlivé ročníky. Nějaké akce probíhaly i večer, kdy se po volejbalovém zápase na školním pozemku rozdělal oheň, pustila se hudba a opékaly se marshmallowny. V pátek večer byl fotbalový zápas, na který přišlo i spoustu bývalých žáků školy. A vyvrcholením týdne byl školní ples v sobotu večer. Ten probíhal trochu jinak, než plesy u nás. Tradičně jde člověk v páru nebo se skupinou kamarádů. Ještě před začátkem pořídí společně fotky a zajdou někam na večeři. Kolem osmé se všichni přesunou do školy, protože právě tam ve sportovní hale se ples koná. I když to tu plesem nazývají, připomíná to spíše běžnou párty, jen bez jakéhokoliv alkoholu. Co se oblečení týče, viděla jsem také pár rozdílů. Jedním z nich je, že naprostá většina holek si po příchodu sundá vysoké podpatky a chodí celou dobu bosy, nebo si obují pohodlnější tenisky. Prakticky žádný kluk na sobě neměl sako, většinou jen košile a společenské kalhoty. Ples měl oficiálně končit v 23:45, většina žáků ale odešla kolem jedenácté, někteří i dříve.
Kromě zážitků z Homecomingu jsem minulý víkend navštívila město Eau Claire, které se nachází asi hodinu cesty autem od Rice Lake. Udělali jsem nějaké nákupy, zašli na jídlo a trošku se prošli po městě. Moji host rodiče mě také vzali na farmářský trh, kde jsem ochutnala jednu z nejlepších pizz, jakou jsem kdy měla. Tento víkend jsme byli společně v jejich lese vysázet několik kytek.
V tuto chvíli zatím nedělám žádný sport, za to už mi začal divadelní klub. Jak už jsem v minulém článku zmínila, na hraní jsem si zatím netroufla. Místo toho pomáhám s rekvizitami. To vypadá tak, že jsme společně s dalšími dvěma holkama prošly scénář a sepsaly jsme seznam všech potřebných rekvizit. Vše, co jsme našly, jsme shromáždily na jedno místo, ostatní věci je potřeba půjčit, vyrobit či koupit. Možná to jako velká zábava nevypadá, mě to ale upřímně baví.
Doposud jsem v každém článku napsala pár vět o počasí a nevynechám ani tentokrát. I přes to, že mě všichni varovali, jaká bude na konci září zima, prvního října jsme tu měli 27°C. Je ale pravda, že je to poměrně neobvyklé. Také tu asi pět dní v kuse pršelo, což prý také není zcela běžné. Jelikož bydlím na úplném okraji města a mám vyhled pouze na lesy a pole, tak každý den vidím, jak se zbarvují stromy. Zelená barva už zdaleka nepřevládá a z některých stromů už listí dokonce opadalo.
Přeji krásné podzimní dny a v polovině října se opět ozvu.
Adéla Spáčilová
