Zdravím všechny čtenářky a čtenáře Žamberských listů. Čas letí úplně neskutečnou ryhlostí a já tak pro vás píšu svůj poslední článek o mém pobytu v sesterském městě Rice Lake. Za poslední měsíc se toho událo opravdu hodně.
Začnu událostí z dubna, na kterou se tu těšilo spousta lidí už dlouhou dobu, a tím je prom. Je to ples, na který mohou jít pouze žáci třetího a čtvrtého ročníku. Celý ples připomíná párty v klubu, kde jsou ale všichni formálně oblečeni. Holky mají dlouhé plesové šaty, kluci většinou košile, v některých případech i oblek. Tradičně účastníci jdou ještě před začátkem na společnou večeři, buď v páru, nebo se skupinou přátel. Ples skončil ve tři čtvrtě na dvanáct a poté následoval takzvaný post prom. Ten trvá tři hodiny, od půlnoci do tří do rána. Hrajou se všemožné hry a dají se vyhrát i poměrně hodnotné ceny.
Dalším skvělým zážitkem byl muzikál Lví Král, na který jsme jeli do Minneapolis s divadelním klubem. Bylo to naprosto neuvěřitelné představení. Propracované kostýmy, skvělé “zvířecí” pohyby herců a do toho úžasná hudba. Na to opravdu jen tak nezapomenu.
A divadelní zážitky tím nekončí. Měla jsem možnost navštívit dvě hodiny vzdálené město Duluth, kde se konal festival s názvem What She Said, v překladu „Co řekla“. Během hodiny a půl jsme viděli šest deseti až patnácti minutových her, každá vyprávěla o svém vlastním tématu.
S mou host rodinou jsem také na začátku května vyrazila na víkend do Madisonu, hlavního města Wisconsinu. Měla jsem možnost prohlédnout si různé městské části nebo i prostory jedné z univerzit, kde plánuje studovat moje host sestra Maude. Cestou zpět jsme ještě navštívily moji starší host sestru Olive ve městě Oshkosh, kde studuje.
Posledním ze skvělých zážitků, který zmíním, byl maturanský výlet. Žáci čtvrtého ročníku, kteří měli zájem, měli možnost jet do zábavného parku Valleyfair v Minnesotě. Něčím připomíná Kopečkovou pouť v Letohradě. Atrakce byly mnohem větší, ale troufám si říct, že jich bylo méně.
Jedna z významných událostí, která mě teprve čeká v následujícím týdnu je maturitní ceremoniál, kterého mám možnost se zúčastnit. Jedná se o slavnostní ukončení střední školy pro maturanty, kde dostanou svůj diplom, pro nás maturitní vysvědčení. Je to pro ně oficiálně poslední den, zbytek žáků musí do školy ještě další týden a půl.
I nadále pokračuji s hraním fotbalu. Řekla bych, že máme poměrně úspěšnou sezónu. Já osobně si to velmi užívám, protože mohu sportovat, trávit čas venku v krásném počasí a být s moc fajn skupinou holek.
Jak jsem se již na začátku zmínila, tento článek je pro mě článkem posledním. I přes to, že mě to tu baví, upřímně už se nemůžu dočkat až budu doma. V době, kdy to píšu, mi zbývají pouhé tři týdny do odjezdu, které si doufám ještě naplno užiji. No a pak už jen sbalit kufry a v pořádku se vrátit zpět. Tak snad brzy na viděnou.
Adéla Spáčilová