Atemberaubende Schweiz

V pondělí 16. září vyjelo 50 studentů vyšších ročníků našeho gymnázia pod pedagogickým dozorem kantorek Andreji Dostálkové, Radky Hermannové a Ludmily Langrové na poznávací zájezd po krásách Švýcarska, který pořádala brněnská cestovní kancelář V-Tour. Vyjíždělo se ve večerních hodinách a na první část našeho týdenního programu jsme dojeli ráno následujícího dne.

V úterý ráno nás čekala prohlídka městečka Konstanz (neboli Kostnice), které leží na okraji krásného jezera Bodensee. Vydali jsme se po stopách Jana Husa. Viděli jsme dům a katedrálu, kde byl odsouzen. Co nás však asi zaujalo nejvíce, byla čistota a průzračnost vody Bodamského jezera. Brzy jsme však zjistili, že tímto jevem se může pyšnit jakékoliv jezero či řeka po celém Švýcarsku. Po Konstanz následovaly Rýnské vodopády, kde si většina z nás koupila lístek, aby mohla jít blíž. Rozhodně jsme toho nikdo nelitoval. Obrovské množství vody, které se valí přes kameny a postupně padá dolů, kde za hezkého počasí vzniká duha, nás uchvátilo. Dále jsme pokračovali do města Luzern, které jsme si mohli z části prozkoumat i sami. Večer na nás čekala chata, ke které vedla jedna serpentina za druhou. Zjistili jsme, že z logistických důvodů nám byla chata vyměněna a my jsme se tak museli uspořádat do pokojů po 14, 8 a 4. Měli jsme českého kuchaře, který nám připravoval snídaně, balíčky jídla na den a teplou večeři.

Středu jsme započali prohlídkou ženevského sídla OSN, prošli jsme si starou a novou budovu, vešli do dvou velkých jednacích sálů a dozvěděli se něco o vzniku. V Ženevě jsme ještě chvíli zůstali a naše průvodkyně Jana nám udělala bleskovou prohlídku města. Viděli jsme pověstnou fontánu, která tryská vodu až do 140 metrů, spatřili jsme nádherné květinové hodiny a sedli jsme si na nejdelší dřevěnou lavičku světa. Odpoledne jsme začali trochu bloudit mezi Montreux a nedalekou vesničkou, kde jsme si měli projít vinice. Vjeli jsme do pár zákazů vjezdů pro autobusy a museli tak kousek couvat. Nic, co by naši řidiči nezvládli. Nakonec jsme místo vinic hledali veřejné toalety. A když jsme je našli, tak jsme si dvoukilometrovou procházkou zpět k autobusu prohlédli vinice a protilehlé jezero. V Montreux na nás čekal západ slunce, který jsme si všichni fotili. Zastavili jsme se u sochy Freddieho Mercury a vstoupili do nahrávacího studia, kde skupina Queen nahrála jedno ze svých alb. Za svitu pouličních lamp a dalšího nočního osvětlení jsme se vydali k vodnímu hradu Chillon, kde na nás čekal autobus.

Na čtvrteční program jsme se všichni těšili. Čekala nás prohlídka sýrárny v Gruyere nedaleko stejnojmenného městečka, které tvoří pouze dvě ulice a hrad. Ve stručnosti jsme se dozvěděli, jak se vyrábí tento vyhlášený sýr a co je příčinnou, že jsou švýcarské sýry tak dobré. Může za to dobrá péče o tamní krávy a jejich kvalitní pastva. Ze sýrárny jsme se přesunuli do čokoládovny Cailler, kde součástí prohlídky byla i ochutnávka pralinek a dalších druhů čokolád. Prohlídka nám všem vyrazila dech. Ve skupince o dvaceti lidech jsme si prošli osm místností s audio projekcí a dozvěděli se zajímavé informace z historie. Po ochutnávce jsme všichni zamířili do obchůdku, většina z nás využila příležitosti a zakoupila si maličkou krabičku, do které jsme si mohli narovnat tolik čokolády, kolik se nám tam vešlo. Snažili jsme se ze všech sil a společně jsme přišli na systém, jak do krabičky o rozměrech 5,5 cm x 5,5 cm x 7 cm naskládat něco kolem třiceti malých čokoládiček. No co si budeme, byl to boj..  V odpoledních hodinách jsme se rozjeli do hlavního města Bern, kde nám Jana ukázala medvědy a provedla nás po zajímavých architektonických místech. Nakonec jsme dostali i my možnost si prozkoumat Bern sami.
Večer jsme hráli na kytaru nebo na klavír a zpívali, jiní si jen tak spolu povídali. A paní učitelky poslouchaly a hrály přitom karty. Poslední večer jsme si užili.

V pátek ráno jsme si rychle zabalili, vystěhovali naše kufry a uklidili po sobě nepořádek. Na programu byla procházka soutěskou, Lichtenštejnsko, Lindau a cesta domů. Po příjezdu do města Vaduz – hlavního města Lichtenštejnska, které je snad menší než Žamberk, jsme dostali rozchod. Jelikož Vaduz není nijak velký, tak se brzy rozkřikla zpráva, že náš autobus nacouval do semaforu a vysklilo se zadní sklo. My vyděšení, co teď s námi bude, jsme se pomalu sbíhali k autobusu a čekali, jak se situace vyřeší. Vše dobře dopadlo, autobus nás vysadil v McDonaldu, kde jsme se navečeřeli a čekali, než přijede z nedalekého servisu s novým, provizorním sklem. Lindau jsme bohužel nestihli, ale když přijel spravený autobus, tak jsme si všichni oddechli, usedli na svá místa a byli rádi, že v pořádku dorazíme domů. A taky dorazili. V sobotu kolem osmé ranní jsme přijeli na žamberecké autobusové nádraží, kde na nás čekali rodiče.

Za sebe a doufám, že i za ostatní můžu říct, že Švýcarsko je nádherná země. A že i přes drobné nedostatky jsme si zájezd užili.

Tereza Černohousová, 7.A

Ostatní fotografie naleznete zde.