Max zdraví z Rice Lake

Zdravím všechny čtenáře Žamberských listů. Od posledního článku se stihlo odehrát strašně moc věcí a jedna z nich je například, že už mi bohužel skončila sezóna amerického fotbalu a z vlastní zkušenosti můžu říct, že tento sport není vůbec násilnický a bezhlavý jak se zdá. To, co se hráči musí naučit a zároveň stíhat školu, je naprosto mimo mé chápání. Nenaučil jsem se ani polovinu taktik a už z toho mi šla hlava naprosto mimo. Nicméně  jsem si moc her jakožto nováček neužil, ale i tak to pro mě byla naprosto úžasná zkušenost. A když už se bavíme o zážitcích a fotbalu, tak jsem mohl s rodinou navštívit Lambeau Field, což je hřiště Wisconsinského týmu amerického fotbalu. Bylo to úžasné, s rodinou jsme bohužel nestihli projít Green Bay, ale myslím si že zážitek z parkoviště také stojí za zmínku. Vypadalo to jako jedna velká letní grilovačka, všichni grilovali a jedli. Bylo to opravdu skvělé, vidět, že i přestože každý fandí jinému týmu se spolu dokáží bavit. Když jsme došli do stadionu, mohli jsme vidět jak se týmy rozcvičují. Před začátkem hry se pouští americká hymna a všichni si uctivě sundají čepice, dají ruku na srdce a vzdají hold válečným veteránům. Úcta, co tu mají k vojákům, je naprosto úžasná, ale poté co skončila hymna nad námi proletěli tři stíhačky a v životě jsem se nelekl víc. Následně hrál band Wisconsinské univerzity, takovou sehranost jsem ještě neviděl. Když už bylo po ceremonii, tak jsem si mohl užít zápas, ten jsme hráli proti Oakland Raiders a řeknu vám, že to bylo napínavější jak zápas Slavie proti Barceloně. První čtvrtinu jsme prohrávali o jeden touchdown, ale nakonec jsme dokázali 2. čtvrtinu doslova obrátit celou hru naruby. Každej touchdown nebo field goal se slavil asi tak jako Češi výhru hokejového týmu v Naganu. Byl to opravdu skvělý zážitek. Tento sport mě naprosto ohromil, naprosto jsem změnil pohled na celý sport a můžu s jistotou říct, že pro něj teď mám speciální místo v srdci. Tímto se s vámi loučím do dalšího čísla.