Turistický kurz žáků čtvrtých ročníků na Malé Fatře

Žáci maturitních ročníků se hned druhý zářijový týden vydali za turistikou na Slovensko do pohoří Malá Fatra. Pokud vás zajímá, jak kurz probíhal, jaké túry jsme zvládli, či kde jsme nakupovali potraviny, pak se začtěte do následujících řádků.

Den první – pondělí 9. 9. (Kamil Koblížek)

Odjezd ze Žamberka krátce po osmé hodině ranní se zastávkami v Jablonném n. O. a Králíkách, to vše za nevlídného a velice deštivého počasí, které nás provázelo po celý den. Díky tomu jsme byli nuceni pozměnit naplánovaný program a místo úvodní krátké túry do Suľovských vrchů jsme zamířili do centra Žiliny k prohlídce historického centra. Odpoledne jsme pak dorazili do kempu Belá (kousek od Terchové) a všichni studenti jistě kvitovali s povděkem, že uvědomělý vedoucí kurzu zamluvil chatky místo původně plánovaných stanů. Ono totiž stavět stany za prudkého deště není nic příjemného. Pak už jen večeře z vlastních zásob a šlo se spát.

 

Den druhý – úterý 10. 9. (Natálie Andrová, Natálie Kačenová)

Po první strávené noci v našem kempu jsme vyrazili na naši první túru, ale ještě před ní jsme se stavili v Lidlu doplnit zásoby. Lanovka nás vyvezla pod nejvyšší bod Malé Fatry (Veľký Kriváň 1709 m), který jsme po zhruba půlhodinovém stoupání zdolali a mohli jsme si užívat úchvatných panoramat. Nadmořská výška byla znát a zimní bundy přišly vhod. Následně jsme se vydali po hřebenovce (Pekelník – Malý Kriváň – Suchý), kde jsme testovali jak fyzickou, tak i psychickou zdatnost. Po šesti hodinách jsme úspěšně zdolali každý výstup a ani promočené boty a roztržené kalhoty nás neodradily od světlých výhledů na další dny. Před návratem do kempu jsme se znovu stavili v Lidlu a pak hurá vařit večeři.

 

Den třetí – středa 11. 9. (Barbora Štěpánová)

Ve středu ráno jsme se probudili do krásného slunečného dne. Posnídali jsme každý z vlastních zásob a přesně v 8:30 byli dle pokynů připraveni u autobusu. Po nalodění na palubu autobusu jsme se rozjeli směr Lidl v Terchové. Proběhlo doplnění zásob na celodenní túru a během několika dalších minut už jsme definitivně opustili pohodlí autobusu. Následovala krásná cesta přes Jánošíkovy diery, během které jsme zdolali nějaké ty žebříky, a v náročnějších částech nám byly k dispozici řetězy na přidržení.

Jsme sice zdatní sportovci, ale co si budeme povídat, přestávka kousek od sedla mezi Velkým a Malým Rozsutcem nás potěšila. Plni nových sil a odpočatí jsme se rozdělili na dvě skupiny. Ta, která se vydala cestou menšího odporu, pokračovala po úbočí Velkého Rozsutce. Ovšem ti, kterým nestačilo dosavadní peklo, zamířili na vrchol toho nepřátelsky vyhlížejícího kopce. Přibližně po hodině stoupání jsme se dočkali tolik očekávaného vrcholu. Velký Rozsutec byl úspěšně a bez ztrát na životech zdolán. Výhled stál za to, zvěčnili jsme jej snad z každého úhlu a už byl čas na cestu dolů. Byla náročná, ale s humorem sobě vlastním jsme překonali i tuto výzvu. Dole už na nás čekala první skupina. Po další pauze jsme byli všichni happy a fresh a vyšli vstříc poslednímu úseku naší cesty. Sešli jsme příjemným terénem až na parkoviště ve Štefanové. Nezapomněli jsme ani na osvěžení v podobě kofoly v místní restauraci. Mezitím už přijel náš úžasný řidič, který se byl na Rozsutci taky jen tak projít, jak sám říkal. Nastoupili jsme unaveni, ale spokojeni. Stavili jsme se zase v Lidlu, který se stal takovou naší hromadnou lednicí a špajzem. V kempu jsme se pustili do vaření. Někteří vsadili na studentskou klasiku a užívali si čínské polévky z pytlíku, zkrátka takový asijský týden v Lidlu. Jiní měli to štěstí, že mají šikovné kamarády, kteří pro ně uvařili skvělou hráškovou polévku. Jéňo, děkujeme. Následovala individuální večerní zábava a ve 22:30 jsme podle stanovené večerky zalezli do postelí. Takže dobrou noc a hurá na další den.

 

Den čtvrtý – čtvrtek 12. 9. (Markéta Hofmanová)

I ve čtvrtek jsme si dali sraz v obvyklý čas na obvyklém místě a nastoupili do autobusu, který nás se zastávkou ve všemi uctívaném Lidlu v Terchové odvezl k chatě ve Štefanové. Odtud jsme se vydali do nekonečného kopce a ještě dál, po minulých výpravách někteří marně lovili síly potřebné ke zdolání stoupání. Ve finální části krpálu nás čekalo bahnité klouzavé překvapení, nezalekli jsme se ho ovšem, a i když si někdo sáhl na dno, nakonec vrcholu dosáhl a otevřel se před ním uchvacující výhled, při němž se dal spatřit i Velký Rozsutec, který minulý den skupina odvážlivců pokořila. Zasloužili jsme si pořádné občerstvení a vydechnutí, proběhlo i skupinové foto a poté jsme vyrazili po hřebeni obklopeni úžasnými panoramaty hor i měst v dolíku. Svůj cíl, chatu Vrátnou, jsme měli po celou dobu na dohled a bylo nebývale uspokojující vidět, že se každým krokem, každým vrchem a sestupem přibližovala. Někdy po druhé hodině se na chatu doplahočili všichni a dopřáli si řádný odpočinek po vyčerpávající cestě i dobré jídlo. Ve tři hodiny jsme naskočili na lanovku a nechali se za odměnu svést až dolů. Při této jízdě jsme dali poslední sbohem vrchům Malé Fatry a fascinujícím výhledům, někdo se radoval, někdo smutnil, všichni se již ovšem těšili zpět do autobusu, do Lidlu a nakonec do kempu, kam jsme na své poměry dorazili nebývale brzy. Tam se kupodivu většina čtvrťáků ještě probrala a věnovala se sportovním hrám jako basketbalu, volejbalu či fotbalu a poslední noc v kempu uspořádala táborák.

 

Den pátý – pátek 13. 9. (Kryštof Kubíček)

Poslední den začínal v brzkých ranních hodinách hašením ohně, který jsme večer založili. Čekalo nás už posledních pár hodin spánku v našich “vyhřátých” chatkách, které až na pár výjimek byly bez topení. Když nás ráno probudila zimnice, vyšli jsme jako obvykle na terasu a začali vařit čaj. Oproti ostatním dnům jsme museli kromě vaření stihnout ještě zabalit všechny věci (hlavně naši polní kuchyni), a to se nám samozřejmě moc nedařilo. Když už bylo všechno se zpožděním naloženo, konečně jsme vyrazili na poslední cestu do Terchové, kde nám náš horský vůdce KK dal hodinový rozchod u bronzové sochy slovenského národního hrdiny Juraje Jánošíka. Nejsem žádný sochař, ale ta socha, co postavili, není zrovna nic moc. Po hodinovém rozchodu, kdy si většina z nás nakoupila nejnutnější zásoby na cestu, jsme naposled nastoupili do autobusu a vyrazili k domovu.

Ostatní fotografie najdete zde.