Dobrý den, dva týdny utekly velmi rychle a tak mi nezbývá, než se s vámi podělit o další
výplody mého slohu, který po pěti měsících značně rezaví.
Poslední článek jsem psal ještě z domu mé předcházející rodiny, tento týden už se počítám
jako člen rodiny Tomesh, pokud vám to zní česky, tak vás nezklamu. Bohužel ale poslední
česky mluvící osoba v této rodiny zemřela v létě.
Mám teď tedy novou rodinu, která se stává z Kyla, který pracuje jako pilot soukromého
tryskáče, zdravotní sestry Melissy a mého host bratra Nolana, kterému je 16 a mezi jehož
koníčky patří plavání, běh a hlavně hudba. S celou rodinou jsem si na první pohled dost
sedl. Ale stejně pro mě rozloučení s mou první host rodinou nebylo vůbec jednoduché.
Je to velký rozdíl žít bez malých dětí a neslyšet každý den zvláštní a často používaná
pojmenování pro pohlavní orgány a hádky, kdo koho kopnul první. Rozhodně bych nikdy
neřekl, že k nim tak přilnu, ale stalo se a užil jsem si s nimi skvělých pět měsíců. Přišel ale
čas posunout dál a věřím, že následující měsíce nebudou o nic horší.
V tomto článku jsem se rozhodl zaměřit se na roli výměnného studenta jako takovou.
Přivedla mě k tomu myšlenka, kterou opakuje každý výměnný student, a to sice že prvních
pár měsíců si člověk zvyká a těší se domů, potom se přizpůsobí novému režimu, ale v
období Vánoc se mu opět zasteskne po domově, a když se rok překlopí a konec pobytu se
začne opravdu blížit, člověk si začne uvědomovat, jak si to vlastně užívá. Byl bych rád, aby
to nebyla pravda, neboť rád bořím stereotypy, ale bohužel tuto ideu musím potvrdit.
Studovat v cizí zemi je neobyčejná zkušenost, to vám řekne každý, člověk si to podle mě
pořádně uvědomí, až když to zkusí. Také tomu patří rozbití iluzí o dané zemi. To platí jak v
dobrém, tak i v tom špatném slova smyslu. Pokud si tedy chcete zkazit nějakou zemi, nebo
si jí naopak ve vašich očích vyzdvihnout, nezbyde vám, než v ní opravdu aspoň na chvíli žít.
Shodou náhod se také stalo, hned jsem se hned na začátku svého pobytu seznámil s Ellou
Orsen. Postupem času jsme se stali dobrými kamarády a nyní tuto stejnou Ellu můžete
potkat v ulicích Žamberka. Vyměnila si se mnou totiž role a studuje na našem gymnáziu. To
mi jen potvrzuje, jak může být svět v jistém ohledu malý, je to opravdu zvláštní pocit, když
voláte se svou americkou kamarádkou, která sedí ve vašem pokoji, který jste neviděl kdoví
jak dlouho a je obklopena vašimi věcmi. Zůstala u nás totiž na pár dní než její originální
rodině (Džurbanovým) skončila karanténa.
Tolik tedy další z mých spisovatelských výlevů a na další se můžete těšit zase za dva týdny.
