František Hebr, výměnný student z Rice Lake, vám přeje dobrý den a plánuje se s vámi podělit
o další z řady svých postřehů ze života malého amerického města na západě Wisconsinu.
Po pravdě moc nevím, jakou událost z posledních dvou týdnů bych měl vyzdvihnout. Krom toho,
že jsem byl podpořit svého host bratra na plaveckých závodech, což byl překvapivě zajímavý
zážitek, se toho totiž vážně zase až tak moc neudálo. Za zmínku možná také stojí naše
basketbalová sezona, která se pomalu ale jistě chýlí ke konci a ve které se nám upřímně řečeno
příliš nedaří.
Jsem dost nadšený ze svých nových předmětů. Keramika byla sázka na jistotu, v zeměpise mě
nepřestává udivovat to, že špatná pověst Američanů v tomto odvětví se až překvapivě dobře
stýká s realitou. Sbor je také dobrá volba a sociální problémy jsou pro mě naprosto ideální
předmět. Právě zmínku o tomto předmětu jsem si vybral jako oslí můstek k dnešnímu tématu.
Dnešní článek bude totiž pojatý z pohledu mne v roli amatérského sociologa. Pokusím se vám
lehce přiblížit americkou společnost a její vliv na středoškoláky. V první řadě vám řeknu, že to,
co jste viděli ve filmech z tohoto prostředí je pravda víc, než byste čekali. Opravdu je tu život
značně strukturovaný a pravděpodobnost, že by se kapitán fotbalového týmu bavil s
klarinetistou ze školního bandu, je poměrně malá.
Vznikají tak vrstvy, které však nemají jasné hranice a jsou poměrně průchozí. I tak má ale podle
mě to, s kým se člověk bavil na střední, poměrně silný vliv na osobnost a pozdější vývoj
člověka. Díky tomu můžete pozorovat charakteristiky některých skupin i na dospělých lidech.
Tím, že je místní střední o dost větší než ta, do které chodím v Česku, pojímá také větší
množství studentů, kteří patří do odlišných vrstev obyvatelstva. Můžete tak celkem snadno
vypozorovat, kdo žije na farmě a v relativně chudším prostředí a čí rodina je dobře zajištěna.
Do života tu také definitivně promlouvá fakt, že Rice Lake je v porovnání s americkým
průměrem relativně chudé město, kde okolo 17% žije pod hranicí chudoby.
Možná vás zklamu, ale nejsou tu roztleskávačky, máme jen zvláštní taneční tým, který se
roztleskávačky snaží zastoupit. Nutno dodat, že to není příliš kvalitní záskok. Ty si tedy můžete
odškrtnout z populárních lidí. Řekl bych ale, že těmi populárními jsou zejména dobří sportovci
ve všeobecně uznávaných sportech, jako třeba basketbal, americký fotbal, baseball, hokej a
podobně. Z mé osobní perspektivy však tito lidé nejsou moc zajímaví, připadají mi všichni svým
způsobem podobní a nijak zvlášť mi nesedí jejich chování. Překvapivě se jsem se spíš našel ve
skupině lidí, kteří chodí do sboru a dělají zvláštní sporty, které nikoho moc nezajímají, jejich
osobnosti mi z nějakého důvodu prostě připadají zajímavější. To je však jen můj osobní pohled.
To by pro dnešek podle mě mělo stačit. Ozvu se vám zase znovu za dva týdny a přeji vám, ať
se vám do té doby daří co možná nejlépe.
