Vážení čtenáři,
Opět se hlásím ze svého pobytu v sesterském městě Rice Lake v USA. Tak k nám už dorazila opravdová zima, a se zimou přišlo ruku v ruce i moje druhé čtvrtletí. V každém čtvrtletí mě čeká nová várka čtyř zcela nových předmětů V tomto, pro mě už druhém čtvrtletí, mám tyto předměty – obrábění kovů, digitální modelování, základní domácí opravy a malé motory. Ano, uznávám, že to zrovna asi nejsou předměty, co byste čekali u žáka gymnázia. Jelikož jsem si řekl, že chci objevit či se zdokonalit v něčem, co zrovna nemám příležitost dělat v Česku, tak jsem si právě proto zvolil výše uvedené předměty.
Kromě každodenních teplot, které nepřesáhnou – 5°C, nových předmětů, znamená příchod zimy také přípravy na americký svátek Dne díkůvzdání a na Vánoce. Den díkůvzdání se zde slaví čtvrtý čtvrtek v listopadu, letos tedy připadá na 24. listopad. Při tomto svátku se sejde celá rodina a jí se tradičně krocan. Těším se tedy na svého prvního svátečního, typicky amerického krocana. Se svátkem je zde také spojena tradice lovu jelenů, která probíhá právě v týdnu svátku Dne díkuvzdání.
Musím se s vámi také podělit o můj aktuálně největší zážitek. Se svou americkou rodinou jsem vyrazil na výlet na univerzitní zápas v americkém fotbale. Jeli jsme až do hlavního města státu Wisconsinu, kterým je město Madison (město Madison je od Rice Lake vzdáleno asi 375 km). I když nejsem zrovna nějaký nadšenec amerického fotbalu, musím říct, že jsem si ten zápas hodně užil, a to nejen díky fenomenálnímu představení univerzitní kapely (která hrála v poločase) a vítězství týmu, který jsme přijeli podpořit. Před zápasem jsem si se svou americkou rodinou užil i jiné neobvyklé zážitky – grilovali jsme hamburgery a klobásy přímo v parkovací garáži, vedle našich aut – pro mě netradiční, pro zdejší běžný, ale pro všechny příjemný zážitek.
Svou sportovní vzpomínkou bych se s vámi chtěl pro tentokrát rozloučit. Na viděnou za měsíc, s dalším souhrnem mého život za velkou louží.
Matěj Mlynář
