Souhlasím s vámi, to je dost němčiny na jeden článek. Jmenuji se Prokop Bernard a už přes měsíc jsem na studijním pobytu v Německu. Německá gramatika a pravopis je pro mnohé strašákem, když ale chodíte pár týdnů do místní školy, zjistíte, že v tom nejste sami, stejné problémy mají i rodilí Němci. O toto a další poznatky a zážitky bych se s vámi rád podělil v tomto článku.
Má cesta začala o podzimních prázdninách, kdy jsem se s rodiči a plně naloženým autem vydal na přibližně sedmihodinovou cestu do Braunschweigu v Dolním Sasku. Braunschweig je čtvrt milionové město ležící na spojnici mezi Hannoverem a Berlínem, přímo v srdci německé skupiny Volkswagen. Cesta slibovala krásné výhledy zejména na České středohoří, ale hustá mlha veškerou šanci spatřit nějakou sopku znemožnila. Naopak jsem viděl mnoho větrných elektráren, v Německu jsou tak hustě, že kolem dálnice jedno větrné pole střídá druhé.
Mám zde velkou host rodinu, taťka pracuje ve VW, mamka je aktuálně doma s nejmladší dcerou, a kromě ní jsou v rodině ještě tři další sourozenci. O patro níže pak žijí děda s babičkou. Hned v prvním týdnu jsme společně vyrazili do pohoří Harz, což je nejvyšší pohoří severního Německa, přesto jsou i Orlické hory vyšší. Po dost hektickém začátku školy jsem postupně začal chodit k místním skautům, hrát volejbal a třešničkou na dortu je pak zpívání ve sboru, se kterým jsem už zvládl i první koncert. Mezitím si moje host rodina po celodenní návštěvě Autolandu ve Wolfsburgu pořídla nové elektroauto nebo jsme navštívili vánoční trhy. A samozřejmě se učím německy.
Navštěvuji zde střední školu Ricarda Huch Schule, která je vzdálená asi sedm kilometrů a dokud nezačalo sněžit, jezdil jsem každý den na kole, stejně jako drtivá většina mých spolužáků. Celé město je pro pohyb na kole dobře přizpůsobeno a cyklistů je tu tolik, že dokonce vznikají zácpy. Německá škola se od té české dost zásadně liší. Především jsou hodiny seskupovány do dvouhodinových bloků a také je mnohem praktičtější, na všechno vás nechají nejdřív sáhnout, vyzkoušet a dokázat, než si to máte zapamatovat. Většinou máme jen 4-6 hodin denně a v případě nemoci učitele se dvouhodinovka ruší bez náhrady.
Pokud to ale někomu připadá jako školní ráj, slovo domácí úkol tu dostává nový rozměr. Důkladné analýzy a rešerše odborných textů jsou schopné zabrat i celou sobotu, někdy také neděli. A když si jednou zkusíte napsat německou písemku, opravdu rychle se těšíte zpátky na naše české otázky a odpovědi několika slovy, maximálně větami. Tady se totiž takřka ve všech předmětech píší slohy a úvahy na zadané téma, které souvisí s probíranou látkou. Dobře to ilustruje úkol ze zeměpisné písemky: Na základě svých znalostí popiš turistický potenciál Thajska a možnosti jeho dalšího rozvoje. Nyní se dostávám ke zjištění z úvodu, protože Němci od jedenácté třídy výše strhávají body za pravopis ve všech předmětech a můj průměrný spolužák přijde o dva až tři body z patnácti právě kvůli těmto chybám. Takže až příště napíšete ve slovíčkách z němčiny všechna podstatná jména s malým, moc se vlastně nelišíte od skutečných Němců.
Podobný pobyt v Německu mohu rozhodně jen doporučit, zjistíte, že je to země odlišná a přesto podobná. Pokud by snad někdo měl obavy, že se nedomluví, tak se není čeho bát, na cizince jsou zde zvyklí a spousta z nich po příchodu neuměla ani slovo. A když opravdu nevíte a nemůžete použít angličtinu, čeština je němčinou tak prorostlá, že s trochou štěstí vám porozumí po vyslovení českého slovíčka
Všem vám z Německa přeji viel Glück, Erfolg und Spaß.
Prokop Bernard, 7.A
