Vážení čtenáři opět vás vítám u dalšího článku o mém pobytu na střední škole v malém městečku ve Wisconsinu.
Tento měsíc pro mě započal výměnnou hostujících rodin. Což není tak úplně pravda, protože mě zde neubytovali u další rodiny, ale u postaršího pána, Paula, který nemá ženu ani děti. Dokážu si představit vaši reakci, a ano, také mě to překvapilo. Naštěstí se moje neuspokojivé představy o soužití nenaplnily. Právě opak je pravdou. Zjistil jsem, že ten postarší pán je vcelku příjemný a vzdělaný. Bydlím s ním pouze jeden měsíc a už mě stihl vzít na spoustu zajímavých míst, kam bych ani možná nezavítal.
Mezi jeden z doposud nejzajímavější zážitků bych zařadil návštěvu zápasu NHL v Minneapolis. Bohužel nejsem schopen porovnat nějaké rozdíly mezi zápasem v Čechách a ve zmíněném Minneapolis vzhledem k tomu, že jsem v Česku hokejový zápas nejvyšší soutěže nenavštívil, ale můžu vám zaručit, že byste návštěvou tohoto zápasu zklamáni nebyli. Je to něco naprosto jiného, když okolo patnácti tisíc fanoušků podporuje svůj tým. I o přestávkách tam měli program pro návštěvníky, například mezi druhou a třetí třetinou byly na ledě zhruba šesti až osmiletí děti hrající “hokej“ proti sobě a mnoho další podobných aktivit.
Oficiálně za dva týdny započnou jarní sporty. Tentokrát bylo na výběr z baseballu, golfu a atletiky. Jelikož jsem golf hrál poprvé až zde a baseball jsem nikdy nehrál, rozhodl jsem se pro atletiku, kde budu dělat běh na delší vzdálenosti. Nejdelší závod je na 3,2 kilometru. Pro lidi jako já, kteří neměli žádný zimní sport, nám poslali přípravný plán. Ten započíná tři týdny pře začátkem sezóny. Když jsem poprvé viděl kolik máme uběhnou kilometrů za jeden týden, tak mi hlavou proletěla myšlenka na změnu kategorie v atletice. Minulosti jsem se běhání nikdy moc nevěnoval. O to větší překvapení bylo, když jsem naplnil cíl prvního týdne na uběhnutí v součtu necelých čtyřiceti dvou kilometrů.
S tímto posledním sdělením bych se s vámi rád rozloučil.
Aleš Hrdina
