Milé čtenářky a čtenáři Žambereckých listů, zdravím vás v novém roce z malého městečka v severní Americe, Rice Lake. Poslední dva měsíce utekly neskutečnou rychlosti a zážitky se nashromáždily. Rozhodně jeden z největších byl, když jsem se za podpory mé host rodiny, kamarádů a trenérky zúčastnila mistrovství Wisconsinu v tenise. Už předem jsme měli v plánu si hlavní město Wisconsinu užít i jinak než tenisově, a tak jsme ve volném čase stihli i prohlídku města a navštívili místní zoo k velkému nadšení hlavně mých dvou mladších sestřiček. Další velký úspěch byl, když jsem já a kapitánka našeho týmu vyhrály cenu za nejcennějšího hráče týmu, o které hlasovali ostatní hráči týmu.
V půlce října u nás také proběhla velká oslava. Moje nejmladší sestřička Thea oslavila své 5. narozeniny, ke kterým ode mě dostala svou první tenisovou raketu. Budu ráda, když jí budu moct vést jejími prvními krůčky na tenisových kurtech. Sešla se bližší rodina a pochutnali jsme si na výborném dortu, který upekla a nazdobila sama host mamka. Také tu proběhl Halloween, který jsem si užila s kamarádkami při tradičním koledování.
Začátek čtvrtletí znamenal i nový výběr předmětů. Vybrala jsem si Fit for Life, kde chodíme 3x týdně do posilovny a zbylé dva dny máme nějaké fitness aktivity. Nově mám i Food for Teens, kde vaříme a učíme se o jídle. Stále pokračuji ve sboru a snažím se zdokonalit v grafickém designu.
I náš školní fotbalový tým slavil veliký úspěch, když se dostal na státní mistrovství. Většina žáků školy se tak vydala buď školním autobusem, nebo vlastním autem do hlavního města Madison. Pro mě to byl o to zajímavější zážitek, protože o poločase tam tančila s tanečním týmem Denča, a mohla jsem ji tak podpořit stejně jako ona na tenise podpořila mě. Nakonec jsme prohráli o jeden jediný bod. Všichni jsme byli neskutečně smutní, ale i tak to za tu dlouhou cestu tam stálo.
Koncem listopadu přišlo na řadu Díkuvzdání, při kterém se sejde rodina a přátelé u dobrého jídla. Naše rodina se vydala jeden den ke známým a poté o dva dny později jsme vyrazili k mé host babičce, kde se sešla skoro celá rodina a rodinní známí. Oba dny nás bylo kolem pětadvaceti lidí. Ani jeden den nemohl chybět krocan a další skvělé pokrmy. Dostala jsem tam i svou roli, když mě host babička poprosila, jestli bych mohla udělat i nějaké české jídlo. Všechna jídla byla neskutečně dobrá a své první Díkuvzdání jsem si ohromně užila.
V pár posledních dnech nám tu i napadl sníh. Jedno ráno mě můj host taťka překvapil, když mi řekl, že jsme tu měli kolem -18 °C. Proběhla nám tu i lovecká sezóna, do které se zapojila většina obyvatel městečka. Zajímavý fakt je, že kdyby se vzali všichni lidi z Wisconsinu, kteří jdou lovit na zahajovací víkend, tak by mohli vytvořit 7. největší armádu světa.
Čas tu běží opravdu rychle a brzy budou Vánoce. Tady se Vánoce slaví trošku jinak než v Česku, ale o tom se vám zmíním už s vlastními zkušenostmi v dalším článku. Se svou host rodinou se chystáme během vánočních svátků na pár dní do Chicaga, na což se hrozně moc těším.
Nakonec musím napsat, že pobyt zde si neskutečně užívám každou minutu, i když je to tu občas těžké. A nemůžu se dočkat, jaké nové zážitky mi další měsíce přinesou!
Verča Škorpíková
