Sedím v posteli v neděli večer a v mé hlavě je chaos. Tolik myšlenek a emocí za poslední dobu. Přemítám, co všechno se změnilo za posledních devět měsíců. V den, kdy píšu tento článek, už odpočítávám jen tři dny do chvíle, kdy se na letišti znovu obejmu se svou rodinou. Přijedou, aby tu byli se mnou při mé graduaci-ukončení školy. Je to nejen konec školy ale i konec mého výměnného pobytu, který mě navždy změnil.
Společně pak strávíme deset dnů – provedu je svým americkým životem, ukážu jim místa, která mi přirostla k srdci, podíváme se do Chicaga a mnoho dalšího.
Tenhle pobyt mi ukázal, co znamená opravdový domov. Devět měsíců bez své rodiny a přátel mě naučilo vážit si každého objetí, každé zprávy, každého smíchu se svými blízkými. A zároveň jsem tady našla druhou rodinu – lidi, kteří se ke mně chovali s láskou a respektem, kteří mě podrželi, rozesmáli, inspirovali. Bude těžké odejít. Bude těžké se rozloučit. Teď mě to táhne dvěma směry – k místu, odkud pocházím, i k tomu, který mě přijal za svou.
Poslední měsíc byl nabitý novými velkými zážitky. Začalo nové čtvrtletí a s ním nové předměty – pokročilá matematika, keramika, Study Hall a hlavně osobní finance. Díky tomuto předmětu jsem se naučila, jak přemýšlet o penězích, investicích, pojištění a podnikání – o věcech, které mi doufám jednou pomohou stavět vlastní budoucnost.
Z Mexika, odkud jsem Vám psala minule, jsem se vrátila plná energie a s novým cílem – začít s atletikou. Ale osud to chtěl jinak. Stresová zlomenina mě na více než měsíc vyřadila z tréninku. Ale jak se říká: „Lepší začít pozdě než nikdy!“ Jakmile se noha zlepšila, vrátila jsem se zpět na dráhu – běh na 800 metrů, skok do dálky i výšky. I když jsem zmeškala začátek, konec jsem si užila.
Před pár dny jsme s maturanty vyrazili do Valleyfair – zábavního parku, který jsme si i přes nepříznivé počasí užili. Nesmím zapomenout ani na ples-prom. Všichni v nádherných šatech, tanec, světla, přátele a emoce.
Pokud čtete tento článek, jste studentem gymnázia a váháte nad tím, jestli tuto zkušenost podniknout, odpověď je ANO. Neváhejte, protože vzpomínky a zkušenosti s námi zůstanou navždy.
Děkuji své rodině doma, že mi umožnila tento americký sen žít. A děkuji své americké rodině, že mě přijala s otevřeným srdcem.
Tak tedy naposledy. Vážení čtenáři, děkuji, že jste se mnou tuto cestu podnikli.
Vaše Denča Faltusová
