Milí čtenáři a milé čtenářky Žamberských listů,
vítám Vás u svého posledního článku. Toto období je pro mě nesmírně náročné, protože vím, že už za pár dní se budu muset rozloučit s lidmi, kteří mi přirostli k srdci, stali se mojí druhou rodinou a nejlepšími přáteli.
Právě teď sedím u stolu se svými mladšími sestřičkami, které mi malují obrázky na památku, a snažím se udržet slzy. Ráda bych se s Vámi podělila o několik posledních zážitků, které pro mě hodně znamenaly.
Jedním z nejsilnějších momentů byla bezpochyby americká „Graduation“ – slavnostní zakončení studia. Spolu s mými spolužáky jsem si prožila jeden z nejikoničtějších okamžiků života na americké střední škole. Celý den jsme jako třída objížděli školy ve městě, následovaly zkoušky a přípravy, a pak přišel samotný obřad, který byl velmi emotivní, a po něm tradiční házení čepičkami do vzduchu. Přišla mě podpořit celá moje americká rodina, včetně prarodičů a tety se strýcem. Jen můj hostitelský tatínek chyběl, protože se právě připravoval na ultramaraton, který běžel hned následující den.
A právě ten další den jsme brzy ráno vyrazili fandit. On i jeho mladší bratr úspěšně zdolali závod dlouhý 50 kilometrů. V cíli je čekala podpora od rodiny a holky jim předaly medaile. Byl to krásný okamžik.
Zážitků ale bylo mnohem víc. Po ukončení školy jsem měla více času na trávení chvil s rodinou a přáteli. S jednou kamarádkou jsme navštívily vodopády, s druhou jsme se vydaly na vyhlídkovou plavbu lodí kolem Apostle Islands – skupiny 22 ostrovů u jihozápadního pobřeží jezera Superior. Dva víkendy po sobě jsme jeli s rodinou kempovat. První víkend byl rodinný, kdy jsem měla příležitost poznat další příbuzné, které jsem dosud neznala. A musím říct, že mě přivítali s otevřenou náručí. Následující víkend jsme se vydali do Michiganu, k jezeru Superior. Kempovali jsme přímo u pláže. I když nám počasí příliš nepřálo, výlet jsme si užili – navštívili jsme blízké městečko, podívali se na další vodopády a večer jsme si udělali táborák na pláži.
Za posledních deset měsíců se mi úplně změnil život. A slovy snad ani nedokážu vyjádřit, jak vděčná jsem, že jsem měla možnost stát se výměnnou studentkou a na rok odjet do Ameriky. Byl to rok jako na horské dráze, ale ty krásné chvíle jednoznačně převažovaly.
S moji novou americkou rodinkou již máme domluveno, že mě určitě přiletí za nějaký čas do České republiky navštívit, a pokud to bude jenom trochu možné, určitě se sem i já ráda za nimi a novými přáteli brzy vrátím na návštěvu.
Děkuji moc všem, kteří mě na této cestě podporovali, doma i tady za oceánem.
S láskou, Vaše Verča
