Za týden budu promovat (graduation) a to znamená, že toto je můj poslední článek z USA. Chtěla bych tak s vámi sdílet několik z mých posledních zážitků: navštívení Madisonu, zážitky z Promu a nakonec soutěžení v Solo&Ensemble.
Byl to velikonoční víkend, když jsem s host rodiči (Micah a Kimberly) a svou host sestrou (Isla) vyrazila se podívat do hlavního města Wisconsinu – Madisonu. Byla to dlouhá cesta asi 3,5 hodiny. V Madisonu jsme den strávili hlavně ve státním Kapitolu. Státní Kapitol je unikátní tím, že zde sídlí všechny tři složky vlády: soudní (nejvyšší soud – Wisconsin Supreme Court), zákonodárná (senát a sněmovna reprezentantů) a výkonná moc (guvernér) Wisconsinu. Kapitol je nádherný a plný umění. Samotná budova obsahuje 43 druhů kamene z 6 zemí a 8 států USA. Je zde spousta mramoru, žuly a detailních řezeb. Nejvíce se mi asi líbila malba, která se jmenuje “The Marriage of the Atlantic and Pacific” (“Svatba Atlantiku a Pacifiku”) od umělce Kenyona Coxe nacházející se v Senate Chamber (komora senátu) a jedná se o alegorickou scénu. Celkový obraz se skládá ze tří panelů. Byl namalován na počest otevření Panamského průplavu v roce 1914. Na obraze stojí ženich vpravo (představující Atlantický oceán) a nevěsta vlevo (představující Tichý oceán), uprostřed je Amerika (Severní, Jižní) jako oddávající. Na svatbu jsou také pozváni hosté – napravo bohyně míru vítá evropské národy (Německo, Francie, Velká Británie) a nalevo bůh obchodu vítá asijské a pacifické národy (Čína, Japonsko, Polynésii). Poté, co jsme si Kapitol prohlédli jsme jeli do městečka Oregon, kde Isla vyrostla a host rodina si společně zavzpomínala na roky strávené na tomto místě. Poté jsme ještě viděli město New Glarus, někdy nazýváno jako “Americké malé Švýcarsko” (“America’s Little Switzerland”), kde jsme zhlédli architekturu jako je vidět ve Švýcarsku. A nakonec jsme se vypravili do města Monroe, kde Micah (host táta) vyrostl a měla jsem tu čest poznat jeho rodiče a širší rodinu.
Další zážitky jsem měla z Promu. Prom je slavnostní ples pro studenty středních škol (tedy hlavně pro předposlední ročník – juniory; zatímco Homecoming ples na podzim je pro poslední ročník – seniory). Příprava začíná týdny, pro některé až měsíce dopředu. Amy Pelle (moje první host mamka) mi pomohla sehnat šaty, které jsem si mohla půjčit, za což jsem jí byla velmi vděčná. Před samotným Promem jsem se šli tradičně fotit se skupinou kamarádů, najíst se a na Promu nás už čekala spusta zábavy – tedy hlavně hudba a tancování. Překvapivě, i přes mé antisociální sklony, jsem si večer nesmírně užila a budu na něj ráda vzpomínat.
Jako poslední bych vám chtěla sdělit svoji zkušenost v Solo&Ensemble. Jedná o soutěž v hudebním umění, která se každoročně koná ve Wisconsinu. Já jsem tedy vystoupila se zpěvem a hraním na klarinet, a právě se svým klarinetovým sólem jsem se dostala do státního kola. I přes všechnu tu nervozitu jsem ráda, že jsem mohla jak v okresním tak státním kole vystupovat – a to hlavně z důvodu, že tu nemají žádný koncept besídek. Byla to tak pro mě skvělá příležitost zahrát svým oběma host rodinám.
Mám před sebou pár posledních týdnů a tak rekapituluji a vzpomínám na všechno to hezké, co jsem zde zažila. Jsem opravdu vděčná za všechny prožitky, za lidi, co jsem měla tu čest zde poznat a za spolupráci mezi Žamberkem a Rice Lake. Také doufám, že mnoho dalších studentů bude moc zažít něco tak významného, jako já jsem mohla.
